O autorce

Obecná pedagogika 1

1. Pedagogika – věda o výchově vzniká až v novověku, do té doby se rozvíjela v rámci filozofických a teologických koncepcí. . Za zakladatele moderní pedagogické teorie je považován J. F. Herbart, který ve svých dílech naznačil předmět a strukturu samostatné pedagogické vědy.
Výchova: Pedagogika je věda o výchově – výchova je předmětem pedagogické vědy.
Definice výchovy: specificky lidská činnost, chápána jako záměrné, cílevědomé, plánovité působení, které se projevuje jako všestranné formování osobnosti, má adaptační (výchova se přizpůsobuje současným trendům), anticipační (průběžná) a permanentní (neustálý) charakter.

2. Renesance
Renesance je umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17. Století.
Humanismus je myšlenkový směr zabývající se člověkem (obrat k pozemskému životu, návrat k antice a antickým ideálům – antropocentrismus (člověk je středem všeho),
Juan Luis Vives -důraz na výuku v mateřském jazyce
Erasmus Rotterdamský – centrem už není Bůh, ale člověk – hledající pravdu a nové poznatky, Dílo: Chvála bláznovství – zesměšňuje středověké vzdělávání a společnost
Francois Rabelais – dílo Gargantua a Pantagruel
Francis Bacon – Utopie; Thomaso Campanela: Sluneční stat

3. Jan Amos Komenský
– Didaktika Magna (Velká didaktika):
– Orbis Sensualit Pictus (Svět v obrazech)
– Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
– Kšaft umírající matky, Brána jazyků otevřena.
– Cíle : poznat sebe a svět, ovládat sebe a povznést se k Bohu, důraz na mravní výchovu a náboženskou výchovu, zásada názornosti, zásada systematičnosti a soustavnosti, zásada trvalosti, zásada přiměřenosti

4. Pedagogické směry, představitelé a zakladatelé
Pragmatická pedagogika: John Dewey
Existencionalistická pedagogika: Sartre, Exupery, Heidegger (zakladatel fenomenie), Jaspers).
Nacistická pedagogika: Hitler, Mussolini, Goebels, Hess
Reformní pedagogika: 90. léta 19.stol, na západě v podobě alternativních škol, západní Evropa a USA, Václav Příhoda, Rudolf Steiner, Maria Montessori;

5. 5 společných znaků alternativního školství + zakladatele
Znaky – malá rozšířenost, blízký vztah učitel – žák (individuální přístup i domácí vzdělávání), menší počet žáků ve třídě i ve škole jako celku, větší prostor pro žákovo rozhodování, odlišné osnovy
Německo: Rudolf Steiner – waldorfské školy
Itálie: Marie Montessori – Casa de Bambini

6. Etika (2 vymezení etiky + popis)
Nauka o morálce,
1. vymezení: Obecná etika (zkoumá lidskou praxi)
2. vymezení: Specifická/Aplikovaná (Aplikovnání do profese (vyplývá: profesní etika),
3. normativní etika (Zkoumá, co je pro člověka dobré a špatné, snaží se odpovědět na otázky, co je dobro a co je zlo),
4. destriktivní(popisná) etika: popisuje chování v určitých sociálních skupinách
Bonus:
• Učení – získávání zkušeností a utváření (se) jedince v průběhu jeho života => primárně jde o činnost žák
• Výchova – Výchova: Pedagogika je věda o výchově – výchova je předmětem pedagogické vědy. Definice výchovy: specificky lidská činnost, chápána jako záměrné, cílevědomé, plánovité působení, které se projevuje jako všestranné formování osobnosti, má adaptační (výchova se přizpůsobuje současným trendům), anticipační (průběžná) a permanentní (neustálý) charakter
• Vznik univerzit – :1088 Bologna → 1150 Paříž → 1167 Oxford → 1209 Cambridge → 1348 Císař Karel IV. založil Pražskou univerzitu

7. Starověk
Řecko-antické paradigma (úhel pohledu na výchovu a vzdělávání): Člověk je ANIMAL RATIONALE (člověk rozumu), ZOON POLITIKON (člověk společenský), Život v POLIS, Výchova jako PAEDEIA – cílem je dosažení dospělosti. Výchovný cíl: KALOKAGHATIA = myšlenka souladu těla i duše – všestranný a harmonický rozvoj člověka.
Výchova ve Spartě: Spatra má vojenský charakter– – vojenská politická moc, dobývání území, výchova je v rukou státu – státní školský systém (bez zásahů rodiny), vzdělání určeno jen plnoprávným občanům (10%). Vzniká pedagogická pederastrie = láska a náklonnost – intelektuální přátelství mezi starším mužem a mladým chlapcem, kterého vyučuje (pedagogický vztah učitele a žáka), jsou doloženy zakázané milenecké vztahy
Výchova v Athénách
Výchova je soukromou záležitostí – soukromé školy: od 7 do 16 let je výchova institucionalizovaná – soukromé školy. Aristoteles: ZOON POLITIKON, odsuzuje soukromé školy, výchova má být veřejným zájmem pro chlapce i dívky a má žákům přiblížit učivo.

8. Reformní a protireformační pedagogika
– Reformní: vychází z politické situace, reformace je proces nápravy poměrů v církvi s cílem návratu k církvi prvotní, vznik protestantské církve
Martin Luther – kritizuje dosavadní školství a chce ho napravit skrze vzdělání, národní jazyk,
Jednota bratrská – učení Petra Chelčického, Jan Blahoslav
– Protireformační: Jezuitský řád – Jezuitské školství, hlavním cílem je rekatolizace -odvrácení reformačních znaků, vrátit církev do rukou papeže, šíření katolické víry.
Ignác z Loyoly 1491 – 1556

9. Filantropismus
Filantropismus: v německy mluvících zemích, inspirace ideami přirozené výchovy, zakladatel Johan Bernard Basedow:
Kunínský zámek: hraběnka Marie Walburga: sbírala zakázané knihy, založila zde po vzoru Německa vzdělávací a výchovný ústav – filantropinum

10. Reformní pedagogika, hnutí reformy
– kritizuje tradiční školu znaky patří pedocentrismus místo pedeutocentrismus (v centru pozornosti je žák, pedagogická koncepce vychází z potřeb dítěte)
– Hnutí nové výchovy: Ellen Keyová – dílo Století dítěte
– Célestin Freinet hnutí moderních škol ve Francii
– Německá oblast – Rudolf Steiner, Peter Petersen
– Itálie – Maria Montessori
– USA – John Dewey, Helen Parkhurstová

11. Vyučování / učení (definice + rozdíl)
Vyučování – interakce učitele a žáka ve smyslu záměrného působení na žáka tak, aby u něho docházelo k učení, vyučovací činnosti se vztahují především k učivu
Učení – získávání zkušeností a utváření (se) jedince v průběhu jeho života => primárně jde o činnost žák

12. Cíl výchovy – Je to něco, čeho má být dosaženo.
Funkce výchovy: orientační vs motivační, regulační, realizační + obecná klasifikace: teoretické vs praktické, materiální vs formální, obecné vs. specifické, abstraktní vs. konkrétní, individuální vs. sociální“
Bonus Výukové cíle
– Cíle kognitivní: poznávací
– Cíle psychomotorické: výcvikové
– Cíle afektivní: postojově